12.04.2019
Rozhovor: Pomáháme dětem bez rodin k samostatnosti
Unikátní program BUDDY pomáhá dětem zařadit se do běžného života po opuštění Centra pro děti a rodiny (bývalého dětského domova). Projekt od listopadu 2018 podporuje i společnost CRESCO GROUP, která z každého prodaného bytu v bratislavské čtvrti Slnečnice věnuje 50 eur na podporu tohoto programu.
O vzniku projektu hovoří zakladatel BUDDY Ladislav Kossár:
Jak vás osobně napadla myšlenka založit BUDDY? Pamatujete si na tu situaci či moment?
Tak jako neexistují náhody, ani tato myšlenka se nezrodila v mé hlavě bez impulzu. Vystudoval jsem v zahraničí, kde jsem měl dobře našlápnutou kariéru. Ale v roce 2004 jsem se rozhodl vrátit na Slovensko a začal jsem podnikat. Dařilo se mi. Koupil jsem si, co jsem potřeboval, ale cítil jsem, že mohu a chci dát ještě více. Jednou mě v obchodním centru zastavili děti z dětského domova (dnes Centrum pro děti a rodiny) a za tisíc korun jsem si od nich koupil korálky. Pozvali mě mezi sebe. V rozhovoru s vychovateli jsem pochopil, že to, co dětem chybí, je smysluplné trávení volného času. Spolu s mou sestrou Lucií a pár kolegy z práce jsme přemýšleli, co dětem nabídnout, a rozhodli jsme se, že jako dobrovolníci zorganizujeme letní tábor. Tento společný čas s dětmi byl pro nás tak hezký a zároveň silný zážitek, že jsme chtěli pokračovat. Vzniklo občanské sdružení PRO VIDA a jeho nosný program BUDDY. V rámci něj jsme pro děti připravili různé aktivity pro rozvoj jejich dovedností – semináře, kurzy a školení. Ale uvědomovali jsme si, že děti potřebují mít u sebe někoho se stabilním zázemím a s pevnými hodnotami, kdo je podrží a pomůže objevit jejich talent i místo v životě. Postupně se naše pozornost soustředila na kvalitu vztahů BUDDY dvojic a podporu dobrovolníků.
Proč si myslíte, že taková forma nemateriální pomoci je pro děti z dětských domovů potřebná? Většina lidí chce pomoci zejména věcnými či finančními dary...
Když jsem přijal zmíněné první pozvání dětí do jejich domova v Podunajských Biskupicích, zjistil jsem, že je o ně po materiální stránce relativně dobře postaráno. Jsou v bezpečí, mají kde bydlet, co jíst i dostatek oblečení či hraček. Ale chyběl jim reálný kontakt s vnějším prostředím, kde by byly samy za sebe. Uvědomil jsem si, že potřebují pomoci zorientovat se v něm, pochopit, jak funguje, jak se v něm žije a pracuje. A právě zde je nenahraditelná úloha nezištného dobrovolníka, který se chce s dítětem vydat na tuto cestu poznávání. Biologičtí rodiče dětí na to obvykle neměli čas nebo možnosti. Byli pohlceni svými často existenčními problémy. V centrech jsou zase součástí kolektivu a vychovatel ani při té největší snaze nemá prostor věnovat soustředěnou pozornost každému dítěti samostatně. A to BUDDY dobrovolník může.
Splnil program BUDDY vaše očekávání?
Na začátku programu bylo nadšení pár lidí, kteří chtěli nezištně pomáhat dětem. Až postupně jsme objevovali, do jakého komplexního tématu jsme se pustili. Vytvořili jsme program, který je komplementárním prvkem ústavní péče. Velmi podporujeme, aby děti vyrůstaly v rodinách. Pokud to však nejde a děti jsou v institucionální náhradní péči, přichází pomoc BUDDYho. Tato práce s dětmi vyžaduje profesionální přístup, čas a trpělivost. Je to běh na dlouhé tratě. Ale velmi příjemné překvapení bylo, když jsme viděli první výsledky. To, jak je tato práce smysluplná a důležitá. Těší nás i to, když vidíme, jak se k nám přidávají dobrovolníci či finanční podporovatelé, protože v tomto programu vidí smysl a celospolečenský přínos. To, z čeho se momentálně velmi těším, je, že tento rok máme 26 mladých lidí, kteří odešli z centra (bývalý dětský domov) a více než 90 % funguje samostatně. I když to číslo se možná nezdá vysoké, pro nás má velký význam, protože se za ním skrývá 26 osudů, které osobně známe, prožívali jsme s nimi jejich potíže i radosti a nyní se těšíme z toho, že mohou žít důstojně. Velký úspěch vidíme i v tom, že téměř se všemi dětmi máme po odchodu kontakt. Není to samozřejmost, protože děti žijící v institucích po odchodu nemají zájem udržovat kontakt. V našem programu jsme poprvé před dvěma lety připravili kvalitativní vyhodnocení dosahu, jehož výsledky nám ukázaly, že z dotazovaných dětí se 96 % chce dále setkávat, 94 % se má dobře nebo super se svým dobrovolníkem a přes 80 % odpovědělo, že dobrovolník jim pomáhá se školou, například podporuje a povzbuzuje je do života. Program má zároveň velký přínos pro dobrovolníky. Dává jim nový pohled na svět, zkušenosti a osobnostní rozvoj jako pokora, empatie a jiné.
Co ještě byste chtěli v budoucnu přidat do BUDDY aktivit? Proč?
Naším cílem je, aby si dítě bez domácího zázemí vytvořilo dlouhodobý kvalitní vztah s dobrovolníkem BUDDY a připravilo se na důstojný, samostatný život v dospělosti. Čili aby mělo pravidelný příjem, domov a pozitivní sociální zázemí. Aktuálně aktivně pracujeme s 12 centry pro děti a rodinu, která jsou na západním Slovensku. Naší ambicí je kvalitativně se zlepšovat, posilovat systém podpory dobrovolníků a postupně růst i do dalších regionů Slovenska, abychom pomohli všem dětem, které to potřebují. Zároveň dostávám první projevy zájmu implementace našeho programu i do zahraničí, ale prioritou jsou pro nás zatím slovenské děti vyrůstající v centrech, i když v programu máme už i děti v náhradních rodinách, pro které je BUDDY také vhodný.
Jste i vy BUDDY?
Ano, již dva roky mám i já své BUDDY dítě. Přišlo to postupně. Program BUDDY se v roce 2016 posunul z etapy skupinového setkávání a společných aktivit s dětmi do etapy, ve které jsme se soustředili na vznik BUDDY dvojic. Středem programu se stalo vytváření vztahů a podpora dobrovolníků. Profesionalizace náboru dobrovolníků, jejich výběr a vzdělávání směřují k tomu, aby dobrovolníci mohli co nejefektivněji pomáhat dětem. Když se tato programová změna stabilizovala, stal jsem se i já BUDDYm.
Myslíte si, že slovenská společnost je víceméně otevřená takovým projektům pomoci dětem z domova? Tedy dětem, které nejsou bezprostředně z jejich okolí?
Z mých zkušeností mohu říci, že ano. Dnes, když si nejvíce ceníme svého volného času a velmi zvažujeme, s kým a jak ho prožijeme, 81 Slováků ho aktivně tráví v programu BUDDY s dětmi bez stabilní rodinné opory. Aby jim pomohli zlepšit startovní čáru do jejich dospělého života. Počet zájemců stále roste. Cítíme, že je zájem přidat se k naší pomoci dětem. Důvěru vzbuzuje zejména to, že pomáháme dlouhodobě se zaměřením na kvalitní pomoc dětem. Zároveň nás velmi těší a upřímně děkujeme i těm, kteří nás podporují finančními dary. Pomáhají nám s tím, aby program BUDDY fungoval, zkvalitňoval se a rozšiřoval pro děti, které ho potřebují.
Je náročné získat nové BUDDY?
Zájem je velký, ale stát se BUDDYm je komplexní proces, který má v centru pozornosti křehkost dítěte. Hledáme dobrovolníky do konkrétních komunit a měst. Každý zájemce prochází dlouhým, několikaměsíčním výběrovým procesem. Stane se, že v tomto procesu někomu doporučíme, že nyní ještě není vhodný čas, aby se stal BUDDYm, nebo sám zjistí, že to není jeho cesta. Snažíme se všem dobře vysvětlit odpovědnost, kterou BUDDY má. Ale zároveň naši dobrovolníci v tom nezůstávají sami. Pravidelně pro ně organizujeme školení a naše profesionální psycholožky zůstávají s nimi v kontaktu a pomáhají jim konzultacemi, jak ve vztahu s jejich BUDDY dítětem postupovat.
Pokud se někdo chce stát BUDDYm, kolik času si musí na dítě vyčlenit?
Týdně je třeba vyčlenit si několik hodin. Dobrovolník si svůj volný čas potřebuje vyhradit jednak na školení, které mu program BUDDY zajišťuje, setkání s programovými koordinátory a samozřejmě na setkání s dítětem. První dva roky chceme, aby setkání byla alespoň jednou týdně. Dobrovolník se dohodne s dítětem a vychovatelem na dni a čase, kdy ho dobrovolník vyzvedne a zároveň doprovodí do centra. V rámci programu vytváříme prostor i pro různé skupinové aktivity, aby se dobrovolníci a děti mohli společně setkat i více a poznat se navzájem. BUDDY je komunita a záleží nám na tom, aby se toto společenství dětí, dobrovolníků, podporovatelů i BUDDY interní tým navzájem znali. Pokud bych to měl odhadnout, tak je to v průměru 2–3 dny měsíčně.
Existují podobné koncepty i v zahraniční? Inspiroval vás některý z nich?
BUDDY program jsme vytvořili specificky pro potřeby slovenských dětí, které nevyrůstají v rodinném prostředí. Naším prvotním cílem bylo tedy pochopit je a jejich potřeby. Již v roce 2006 jsme tušili, co dětem nejvíce chybí, a tak jsme se pustili do hledání toho nejlepšího způsobu, jak jim to ve slovenském systému institucionální péče o děti nahradit. Tedy nejdříve jsme se ani nedívali po tom, co v zahraničí existuje. Teprve když jsme hledali odpověď na otázku způsobu intervence a udržitelnosti programu, našli jsme ho v principech mentoringu. Tehdy jsme se začali dívat, co podobného ve světě existuje. Natrefili jsme na americký program Big Brothers Big Sisters (BBBSI) a jiné mentoringové způsoby. V nich se nám potvrdilo, že dlouhodobý vztah dítěte se zralým dospělým člověkem, který je správně vybrán a podporován, a zároveň rozvoj dovednosti dětí je ta správná cesta pomoci. Naší praktickou zkušeností jsme se dopracovali k podobnému zjištění.
Více informací o projektu najdete na tvojbuddy.sk.